Uhlíková stopa

S rostoucím důrazem na ochranu životního prostředí a snahou o zmírnění globálního oteplování se stavebnictví stává jedním z klíčových sektorů, kde je nezbytné implementovat environmentální cíle. Pro dosažení těchto cílů je důležité hodnocení uhlíkové stopy staveb, které v příštích letech může podstatně ovlivnit vývoj celého stavebního sektoru. Implementace hodnocení uhlíkové stopy (GWP) a hodnocení životního cyklu (LCA) je zásadní pro dosažení globálních environmentálních cílů a zajištění udržitelné budoucnosti.

Jako společnost ÚRS CZ a.s. máme k dispozici data a nástroje vhodné pro snazší integraci hodnocení uhlíkové stopy, potažmo LCA do stavební praxe, což může přispět celkově k efektivnějšímu a přesnějšímu procesu hodnocení s menšími náklady na projekt.  

Potenciál globálního oteplování (GWP)  – neboli zjednodušeně uhlíková stopa – udává celkové množství skleníkových plynů emitovaných do atmosféry v průběhu životního cyklu budovy. Vyjadřuje, jak jednotlivé skleníkové plyny přispívají k oteplování planety. Základní jednotkou GWP hodnot je kg CO₂, equiv/FU, což představuje hmotnost ekvivalentního oxidu uhličitého na funkční jednotku (FU). V případě položek CS ÚRS se jedná o měrnou jednotku položky soustavy, tedy např. metr pro potrubí, m² pro fóliové hydroizolace, m³ pro betonové směsi atd.

Stanovení uhlíkové stopy budov je prioritou pro dosažení globálních environmentálních cílů a zajištění udržitelné budoucnosti. Uhlíková stopa budov je klíčovou součástí směrnice EPBD IV (Energy Performance of Buildings Directive) o energetické náročnosti budov s prvními konkrétními požadavky na zavedení GWP k 1. lednu 2028. Hodnocení životního cyklu může hrát významnou roli v přeměně stavebního sektoru. Směrnice musí být do české legislativy implementována do 28. května 2026.

Směrnice EPBD IV je součástí širší dekarbonizační politiky EU, vycházející ze Zelené dohody pro Evropu, která si klade za cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030.

Dalším důležitým dokumentem je legislativní rámec klimatického a environmentálního aktu (oficiálně známý jako Climate and Environmental Act), který má za cíl zavést a posílit opatření pro ochranu klimatu a životního prostředí. Pro Českou republiku zahrnuje tento akt specifické cíle a kroky, které jsou v souladu s evropskými a globálními závazky v oblasti ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu.

Společnost ÚRS CZ a.s. se problematikou zabývá, protože pro úspěšnou implementaci GWP do české stavební praxe je důležitá dostupnost výpočetního nástroje pro hodnocení životního cyklu (LCA) stavby, který v současnosti chybí. Zatím se používají především drahé zahraniční komerční nástroje, které výrazně zvyšují celkové náklady na projekty a často postrádají reprezentativní a transparentní data pro tuzemský stavební trh. Z těchto důvodů je vhodné integrovat LCA hodnocení do stávajících nástrojů běžně používaných ve stavebnictví. Jednou z velkých výhod je propojení LCA dat s rozpočtářskou databází, což je také doporučeno akčním plánem metodiky pro výpočet potenciálu globálního oteplování budov v kontextu České republiky, který byl vypracován Univerzitním centrem energeticky efektivních budov ČVUT v rámci projektu pro Evropskou klimatickou nadaci (ECF). 

Propojení LCA dat s rozpočtářskou databází umožňuje získávat údaje o uhlíkové stopě a dalších environmentálních dopadech s menší časovou a finanční náročností spolu s relativně velkou mírou podrobnosti a přesnosti. Zároveň transparentní a jednotné postupy zajišťují, že hodnocení je důvěryhodné a srovnatelné, což usnadňuje přijímání informovaných rozhodnutí a stanovování cílů pro snižování emisí.

Cílem je směřování ke globální strategii Zero carbon, která se soustředí na dosažení nulových emisí oxidu uhličitého (CO₂). Strategie spočívá v nulové bilanci, tedy žádný uhlík se buď neprodukuje, nebo jsou emise zcela kompenzovány opatřeními, která z atmosféry odstraní stejné množství oxidu uhličitého. Tento koncept je klíčovou součástí globálního úsilí o zmírnění dopadů změny klimatu a dosažení udržitelné budoucnosti. Mnoho zemí, včetně zemí Evropské unie, si stanovilo cíl dosáhnout Zero carbon do roku 2050.

Metodicky se pro vyčíslení uhlíkové stopy (GWP) používá číselný ukazatel pro každou fázi životního cyklu budovy. Životní cyklus se skládá z několika fází, od těžby a zpracovávání surovin přes výstavbu, provoz, demolici až po nakládání s odpady. Jednotlivé etapy životního cyklu budovy definují normy ČSN EN 15804+A1, ČSN EN 15804+A2 a ČSN EN 15978 a zahrnuje následující fáze:

Fáze výroby (A1-A3) 

Zahrnuje těžbu (A1) a dopravu (A2) nerostných surovin pro výrobu stavebních materiálů a samotnou výrobu (A3) materiálů.

Příklad: Na výrobu cihly je potřeba vytěžit hlínu, dopravit ji do výrobního závodu, kde je smísená s vodou a příměsemi, homogenizována, formována, vysoušena a následně vypálena. Každá z těchto činností produkuje skleníkové plyny. 

Fáze dopravy (A4)

Představuje dopravu stavebních materiálů na staveniště. Hodnoty jsou ovlivněny typem dopravy a vzdáleností.

Fáze instalace (A5)

Představuje samotnou instalaci. Hodnoty jsou ovlivněny použitými stavebními metodami a používanou mechanizací na stavbě.

Fáze použití (B)

Zahrnuje běžný provoz budovy (údržbu, opravu, výměnu) spolu s provozní spotřebou energie a vody. Do této fáze se zahrnují i hodnoty emisí skleníkových plynů pro prvky s kratší životností, než je určený časový rámec posouzení životního cyklu budovy, tedy prvků, které se během této doby budou muset vyměnit.

Fáze není vyčíslena, protože na stanovení hodnoty je potřeba znát specifický kontext budovy a účelu, pro který bude produkt použit. Bez konkrétních informací o způsobu použití produktu, frekvenci údržby a dalších faktorech je obtížné poskytnout relevantní a přesné údaje o emisích v této fázi životního cyklu.

Příklad: Jedinou výjimkou, pro kterou je fáze vyčíslena, je jev karbonatace betonu. Karbonatace je chemický proces, při kterém oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry reaguje s hydroxidem vápenatým (Ca(OH)₂) v betonu a vytváří uhličitan vápenatý (CaCO₃). Tento proces se odehrává po celou dobu životnosti betonu a vede k pohlcování malého množství oxidu uhličitého z atmosféry. Celkový dopad karbonatace betonu na emise CO₂ je relativně malý v porovnání s emisemi způsobenými jeho výrobou, zejména při výrobě cementu, který je hlavní složkou betonu.   

Fáze konce životního cyklu (C)

Představuje procesy související s koncem životnosti budovy nebo stavebního materiálu. Zahrnují demontáž konstrukcí, třídění a dočasné skladování materiálů, jejich přepravu na skládku včetně samotného skládkování a konečné zpracování jako je recyklace, energetické využití nebo likvidace.

Příklad: Při demolici betonové konstrukce se beton nejdříve rozbije, poté se materiál přepraví na místo, kde se roztřídí. Následně se recykluje nebo ukládá na skládku.

Fáze potenciálu 3R (D)

Vyhodnocuje environmentální přínosy recyklace, obnovy nebo znovupoužití materiálů. Zkratka 3R reprezentuje anglické výrazy Re-use, Recovery a Recycling, tedy možné způsoby, jak může být s materiálem nebo výrobkem nakládáno po konci životního cyklu.  

Příklad: Suť z demolice budovy lze recyklovat a využít jako základ do betonové směsi. Tím se snižuje potřeba těžby a zpracování nových surovin a s tím i spojené emise skleníkových plynů.

Hodnoty potenciálu globálního oteplování (GWP) uvedené u položek CS ÚRS vycházejí z hodnot environmentálního prohlášení o produktu (EPD) českých výrobců stavebních materiálů. Směrné hodnoty GWP jsou současně založeny na tzv. generických datech, zejména v případech, kdy na českém trhu ještě není dostatek EPD pro danou skupinu materiálů nebo produktů. Generická data vycházejí z dostupných generických databází a jsou korigována tak, aby co nejlépe odpovídala specifickým podmínkám v České republice, zejména rozdílnému energetickému mixu. Energetický mix představuje poměr, v jakém se k výrobě elektřiny v dané zemi využívají různé zdroje energie, jako je zemní plyn, ropa, jaderná energie, fosilní paliva a obnovitelné zdroje. Energetický mix úzce souvisí také s emisním faktorem, který vyjadřuje množství emisí skleníkových plynů na jednotku vyrobené energie.  

Hodnoty GWP uvedené v environmentálních prohlášeních o produktech od výrobců stavebních materiálů reprezentují tzv. specifická data. Na rozdíl od generických dat se specifická data vztahují na konkrétní produkty od konkrétního výrobce. Generická data naopak představují hodnoty pro obecnější, nekonkretizované (směrné) materiály. Specifická data poskytují přesnější a relevantnější informace pro hodnocení environmentálního dopadu konkrétního výrobku.  

Hodnoty GWP s ohledem na analýzu životního cyklu (LCA) jsou kalkulovány za určitých kvalitativních a kvantitativních podmínek, proto je nutné před jejich použitím ověřit, zda tyto podmínky souhlasí s hodnocenou skutečností nebo podmínkami uvedenými v projektu. Zahrnují emise z fosilních paliv, biologických zdrojů, změn ve využívání půdy a další relevantní emise, což poskytuje nejkomplexnější měření environmentálního dopadu produktu na globální oteplování.

CS ÚRS (Cenová soustava ÚRS) 

Cenová soustava ÚRS je ucelený systém informací, metodických návodů a postupů pro stanovení ceny stavebního díla. Všechny informace jsou integrovány do strukturované multimediální databáze. CS ÚRS pomáhá investorům, projektantům i dodavatelům ve všech fázích výstavby – při přípravě stavby i její realizaci. Slouží jako zdroj informací o cenách materiálů, výrobků, stavebních prací. Je nepostradatelným nástrojem každého, kdo se věnuje problematice cen stavebního díla. 

EPD (Environmental Product Declaration/Environmentální prohlášení o produktu)  

Environmentální prohlášení o produktu představuje soubor měřitelných informací o vlivu produktu na životní prostředí v průběhu jeho životního cyklu. Jsou poskytovány výrobci stavebních materiálů a jejich tvorba se řídí normou ČSN ISO 14025. Prohlášení musí být veřejně přístupné a údaje v něm obsažené musí být ověřitelné. 

GWP (Global Warming Potential/Potenciál globálního oteplování) 

Potenciál globálního oteplování neboli uhlíková stopa udává emise skleníkových plynů v celém životním cyklu přepočtené na ekvivalentní emise CO₂. 

LCA (Life Cycle Assessment/Hodnocení životního cyklu) 

Hodnocení životního cyklu je metoda hodnocení environmentálních dopadů na životní prostředí po celou dobu životního cyklu. Cílem je identifikovat a minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a podporovat udržitelný rozvoj.

Již nyní lze v aplikaci Cenová soustava ÚRS online u vybraných položek stavebních konstrukcí a materiálů označených ikonou zeleného listu získat údaje o jejich uhlíkové stopě.

Ukázky z aplikace